na Blog.cz

Víc jak měsíc, že? Já vím, dlouhá doba. Dlouhou dobu o mě nebylo slyšet ani v Taverně (tam to sice byla kratší doba, ale taky ne nezanedbatelná). No, úplně z plezíru to nebylo. Jde o to, že se mi prostě nedařilo pořádně dostat k internetu. A když už jsem se dostala, neměla jsem zrovna chuť něco psát. A taky jsem trochu přemýšlela. I když, s hlavou, co vypadá, že mi předvede ukázkovou kraniální explozi... Nejsem si jistá, jestli se tomu dá říkat přemýšlení.

A co jinak? Více méně žádný rozdíl. Stále po mně požadují neustálé uklízení (no, mám v plánu napsat druhý díl na téma uklízení, tak snad se mi to povede v brzku). Stále jsem ta černá ovce rodiny (sice ne jediná, ale tím se asi nemá cenu utěšovat, co?) - nedávno jsme byli u jedněch prarodičů a ačkoli sem si šla sednout na chodbu hned, jak začali, slyšela jsem všechno. O tom, jak jsem blbá a tak. Klasika. Nechtěla jsem to poslouchat znovu, ale nedalo se to docela vytěsnit. Nakonec jsem i na chvíli na těch schodech na chodbě (rodinný dům) usnula. Naštěstí jsem se probrala ze spánku dřív, než někdo vyšel na chodbu, to by zas byly další řeči... Taky jsem měla v ruce, přes známost, posledního Kulhánka. Ano, i tynto typ čedby si přečtu. A v brzku se vrhnu zase jiným směrem, z knihovny jsem si donesla další Erskinovou, takže se už nemůžu dočkat. Protože zatím jediná kniha, která mě od ní příliš nevzala, byla "Na pokraji temnoty". A pouštím si Lisu Hannigan, Delerium a Blackmore's Night.

K tomu internetu - víte, já se připojuji přes wi-fi. Jenže naše domácí wifina je problematická už od samého začátku a spíše se to zhoršuje. A ještě sem si nenašla čas prolomit hesla některých dalších wi-fi v dosahu. Které fungují. No, správné to není, já vím. A koneckonců, já se dokážu obejít i bez internetu. Vlastně ne, bez internetu se práce hledá dosti špatně. Ano, jsem od začátku února dalším číslem ve statistikách nezaměstnanosti. No, momentálně je hledání bezúspěšné.

Asi si dneska, i přes pekelnou únavu, zajdu v noci sednou na splav. Víte, jak je v noci na splavu krásně? Voda hučí, chladný vzduch, nikde nikdo, když je měsíc, odráží se jeho svit a vám najednou přijde, že svět je vlastně krásné a klidné místo a vůbec se vám nechce odejít. Jen škoda, že s denem to místo ztrácí své kouzlo... Podobné je to i u zatopeného lomu na sádrovec. To si pak připadám jako v nějaké ransomovce...

Víte, co mě udivuje nejvíc? Lidi. Narážím teď na zprávy, jaké odvysílávají v poslední době. Samá vražda a násilí. A podvody. A kdo komu co provedl. A co si zas navymýšlejí politici. Krucinál, lidi? Copak nedokážete být slušní? Copak nedokážete být tolerantní? A přemýšlet o tom, co děláte a říkáte? Nejlíp dříve, než tak činíte? Asi nejvýraznějším příkladem toho, co v současné době asi znamená být člověkem, je případ, kdy na zastávce zmlátili mladého kluka bez zjevné příčiny a nikdo, vůbec nikdo se nenamáhal jakkoli zasáhnout nebo zavolat policii. Tady už opravdu nejde být zachovat si slušný jazyk... Ale kdybych se tím ještě měla teď dál zabývat, asi bych se ukázkově rozčílila, přestala se ovládat a můj slovník by možná zahanbil i podnapilého dlaždiče. Takže dost. Konec.

A koneckonců, i konec článku. Jdu poslouchat nějakou tu hudbu, snít a doufat. Že si najdu práci, že lidi půjdou do sebe a stanou se slušnějšími a, no, lepšími (já vím, asi to bude poněkud klišé, ale podle mě to tak je). Že vlády se přestanou chovat tak, jak se chovají. A že už rodiče dají aspoň na chvíli pokoj, stejně pořád říkají to samé a já se opravdu nepotřebuju pokaždé cítit jako ta nejbezvýznamější veš, nejhorší zločinec a zrádce. A třeba o tom, že vsadím do sportky, vyhraju, odstěhuju se, dopřeju si klid, pořídím si tablet, podívám se do Lake district (právě tam se odehrává většina knížek o Vlaštovkách a Amazonkách) a udělám radost některým přátelům. Etc atd.

No nic, mějte se dobře, dobrou noc, krásné sny, dobré zprávy, koňskou dávku štěstí (to se hodí vždycky, no ne?) a a´t se vám zadaří ve všem, na čem vám záleží. Vaše

P.S.: když někde píšete mou přezdívku, používejte prosím malé "d", děkuji mnohokráte (plus malé pukrle).

P.P.S.: už se nemůžu dočkat, až začnou kvést kosatce. Líbí se mi kosatce. Už odmala.

A vytáhněte kazety s Krylem a jemu podobnými. Protože se vracíme do doby těžké totality. Ale tentokrát, tentokrát bez možnosti emigrace. Protože tentokrát to bude globální. O čem je řeč? Samozřejmě o mezinárodní smlouvě ACTA, která tu je, údajně, na "ochranu duševního vlastnictví". Že jsou to naprostý kecy, to asi většina z vás tuší.

Podobná smlouva tady už je, ale ta je ještě vcelku rozumná. ACTA je jejím nástupníkem, ale podle všeho jde spíš o prostředek, v současné době pro monopoly typu nahrávací společnosti apod., jak kontrolovat lidi. Ochrana soukromí půjde do prdele. Na hranicích vám budou moct procházet data na mobile, noteboocích, tabletech, foťácích, paměťových médiích, ti, kteří používají obrázky z DA se podle všeho stanou regulérními zločinci a podobný hovadiny. Já se normálně vyjadřuji slušně (povídky nepočítám, tam to prostě k těm postavám občas patří), ale z tohodle mi vře krev ještě víc, jak z tý krávy, co je proti Slovákům na Blog.cz. Tady opravdu nevidím důvod být slušná. Víte, v co se tohle podle mě zvrhne? Ve válku. Už teď proti ACTA bojují Anonymous, ale to je jen začátek. Jakmile bude ACTA ratifikována, vyukne to doopravdy. Proti první a druhé světové nejspíš nebude mnoho mrtvých (buďme realisti, v přímém či nepřímém důsledku vždycky někdo umře...), zato to bude válka daleko brutálnější a nelítostnější. Nedovedu si ani představit, jak tohle zkončí, ale růžově to rozhodně nevidím.

Takže si pusťte třeba toho Kryla a pojďme se společně klouzat. A pak do boje. Chtějí moc? Fajn, ale zadarmo to nebude. Tedy alespoň já se nevzdám bez boje.

pár odkazů:

http://www.pirati.cz/tiskove-zpravy/protipiratska-dohoda-acta-podepsana - na konci článku další odkazy, včetně odkazu na finální text ACTA

http://www.pirati.cz/piratske-noviny - mnoho článků k tomuto tématu, ale nejn k němu

P.S.: zoufalý výkřik do šera: "Do hajzlu s tím, kurva!" Hlava do dlaní a zase jednou to zoufalství a myšlenka na to, jaký je svět svině.

Ehm, myslíte si, že FLAT BED pyla ptákovina? Tak to jste ještě nic nezažili. Tohle totiž posouvá význam pojmu "ptákovina" do úplně jiné roviny. Konkrétně přidává dvanáctý rozměr (to je ten rozměr, ve kterém se krychle zobrazuje jako koule 8)).

Jedná se o dvě superkrátké literární vzdechy do šera, naprosto si utahující ze svých původních podstat, jimž není nic, ale vůbec nic svaté. A ano, hádáte správně, opět v tom má z části prsty Sikar. Tedy, abych byla konkrétní, přivedl mě na tento nápad. Zcela nevědomě. A jsem si jistá, že nebylo ani jeho úmyslem někoho k něčemu takovémuhle inspirovat. 8)

A teď už následujte pod perex, čeká vás tam dvojnásobná várka literárních zločinů počinů. :D

P.S.: u M-S by asi měl být PG+15 přinejmenším, u Elfího krále to snad potřeba není. V nanopovídkách se mluví sprostě, zmiňuje se o násilý a spoustě nepěkných věcech a je mou povinností vás upozornit, že to čtete na vlastní roziko a že tím nikoho k ničemu nenabádám. (nedělám si srandu, zvlášť M-S má jazyk jak podnapilý dlaždič a je všechno jen ne slušná)

Rovněž zde nejsou popsány žádné skutečné události nebo postavy a jakákoli podoba či shoda je čistě náhodná. 8)

Hned z kraje - FLAT BED už má předpřipravené další dva díly, jen je budu muset zase upravit v Photoshopu na nějakou rozumnou velikost a přepsat název.

K nadpisu - to, čím bych teď rozhodně nepohrdla.

Sikarmánie zatím nepolevuje, ještě mi zbývá šest stránek odkazů v rubrice "Stupidní komixy" a dokoukat Tisíc mečů. A díky videu Kdo je sikar - 6 už vím, co jsou to ty yaoistky. A jedním jsem si jistá na 100 %. Že NEJSEM yaoistka. :D

Chuť mašlovat pokračuje, atmosféra houstne, život na pytel. Jo, asi si za to můžu z nezanedbatelné části sama, ale stejně...

More under perex.

Dobře, nadpis je asi, určitě, unáhlený. Už jen pro tu koláž. 8)

To já jen, že jsem zcela propadla hypnotickému kouzlu Sikarových komixů. :D Huličův syn: The Web Generation, Tube Cat, Red Chilli a hlavně, hlavně Únos Ého! Nevím, něco na těch komixech je, že pak člověk nemůže přestat. 8)

A celkově mě zas na chvíli přešla chuť mašlovat (na větvi nedalekého stromu či trolejovém vedení místních trolejbusů).

A teď ta koláž. (sakra, tenhle článek je snad nejstupidnější, co jsem zatím napsala. a to už jsem dneska jednu litanii sem dávala... :D)

Credits ke koláži

- tak trochu já (ale vážně byste mě normálně podle téhle fotky asi nepoznali... 8))

- plynová maska ruské výroby ze 70. let (konkrétně se jedná o typ PRWU, který byl k dostání na e-shopu Military Range, nicméně už není)

- křídla - opět štětec v Photoshopu, jen podbarveno

- "mlha" otravného plynu - štětce křídel v Photoshopu, filtr tamtéž

- pozadí - DA, Solis Sacredotibus

A dobře, abyste neřekli, ještě jeden strip vytvořený v Red Meat Editoru, upravený, jak jinak, v Photoshopu. Vliv Sikarův se nezapřel. Nebojte, ono to přejde. FLAT BED možná ne, ale alespoň přestanu omílat páně Sikara. 8) (upozorňuji, že je to opravdu velkorážní stupidita :D)

Pro dnešek se tedy s vámi loučím. Vaše

V uvozovkách. Když jsou do těch návštěv zahrnuti i rodiče. Fascinuje mě, jak nechápou, proč se vždycky straním těch jejich konverzací. Pokud možno zalezlá v jíné místnosti. To se jako neslyší? Nebo jim přijde normální, aby někdo, koho zrovna kritizují a označují jej za naprastého idiota a kritikou opravdu nešetří, chtěl být v dané chvíli s těmi, co tak činí, pročež to po něm chtějí? A pak se má člověk cítit skvěle a nedívat se zálibně na okno v x-tém patře s tohou si zalítat bez křídel (kdo ví, třeba by narostly...).

K nadpisu - opovažte se mi někdo říct Jeníčku! Jsem sice dobrých mravů, ale případný násilnický exces (výstřelek) můžu vydávat za "dočasné pomatení smyslů".

Jen mě tak napadlo, že bych se vlastně mohla trochu uvést. Abyste věděli, s kým máte co dočinění. :)

Tak jsem se rozhodla hodit do placu něco z mé vlastní literární tvorby. Je mi jasné, že do Mloka nebo Kočasu by se to nedostalo, ale člověk se nenaučí psát dobře, když nebude psát vůbec.

Je to jen taková kratičká věc, nejspíš není výjimečná vůbec ničím, nápadem především. 8) No snad si najde nějakého čtenáře, kterému se zalíbí, či který uzří potenciál, který si nejsem jistá, zda vůbec existuje. :D (ale koneckonců, já píšu jen tak pro radost, ne proto, abych měla jeden bestseller za druhým a co dílko, to skvost 8))

Jo a snad sem vychytala všechny chyby, občas s tím mám trochu problém. ;)

Tak schválně, taky jsou u vás doma posedlí uklízením? Všechno musí být vždy na svém místě, v jednom kuse musíte zametat, utírat prach a nedejbože, když každý den dostatečně dlouho neuklízíte, to pak "doma s ničím nepomůžete". Tento jev pak většinou kulminuje (dosahuje vrcholu) v čase vánočním. To pak musíte v rámci úklidu dělat i věci, které soudný člověk snad ani nedělá, případně dělá je jen zřídka a rozhodně na nich nebazíruje. Jako což o to, má smysl jednou za čas vytepovat koberec nebo vyprat záclony, ale proč se to musí dělat zásadně před Vánocemi? Jenom před Vánocemi? Teda aspoň u nás si na takovéhle věci do Vánoc prakticky nikdo nevzpomene.

Ano, vzhled konečně odlazen, takže teď se můžu pustit do prvního článku. Jen taková poznámka na okraj - v profilu mi nejde přidávat oblíbené filmy a hudbu, pokaždé, když to zkusím, uložení selže. Když zkusím uložit něco jiného, ejhle, problém není... Dělá vám to taky? Případně, nevíte, co s tím?

V článku je přesně to, co je avizováno v nadpise. Vlastně jde o reflexi (článek je reakcí na něco, zabývá se tím - reflektuje něco) na události několika předešlých dnech. Více samozřejmě pod perexem, v celém článku.